Hrad ve městě Dzierzgoń

ravděpodobně prvním opevněným objektem na Zámecké hoře bylo pruské hradiątě, které zde stálo již ve 12. stol. Na počátku 13. stol. využili Křižáci pruské opevnění a vybudovali zde vlastní strážiątě a základnu, z níž prováděli výpady proti Pomezanům a Pogezanům.

Místo bylo strategicky velmi dobře zvoleno. Protáhlé návrąí se strmými svahy ze tří stran bylo rozděleno příkopem na dvě části. Na rozlehlejąím z nich - jihovýchodním - vystavěl Jindřich (Henryk) von Wid hlavní zámek. Na snáze přístupné severozápadní části vyrostlo předzámčí. Do nového sídla bylo umístěno správní centrum z nedalekého strážiątě ve Starém Dzierzgoni. Budova konventu byla postavena na pravidelném půdorysu, typickém pro křižácké stavby. V budovách byla umístěna kaple, kapitulář, refektář(jídelna), dormitoria (ložnice), infirmeria, lázeň, byt komtura a pokladnice. Z dokumentů dzierzgoňmského komtura se dovídáme, že zde fungovala jakási banka, která poskytovala úvěry m. j. i gdaňským měąťanům.

V zámku se nacházely také hospodářské objekty, mezi nimi kuchyně. Větąina hospodářských budov byla soustředěna v podzámčí. Stála tam kočárovna, poąta, stáje, kovárna, sýpky(ąpýchary). Přístupová cesta do podzámčí vedla od severozápadu a vstup byl chráněn obrannou věží.

O tom, jaký význam měl Dzierzgoň pro řád svědčí fakt, že již rok po dostavbě zámku zde pobýval papežský legát. V průběhu 13. 

Foto: ZeroJeden, V 2004

a 14. stol. býval zámek obléhán, ale útočníci neměli naději na překonání jeho silných, dobře vybudovaných opevnění. Význam Dzierzgoně rychle rostl. Komturie patřila k těm bohatąím v celém křižáckém státě, byl zde umístěn po Brodnici druhý největąí sklad obilí a jedny z největąích stájí. Zvláątě před "Velkou válkou" zde bylo možné vidět stále bohatąí výzbroj.

v roce 1410 obsadil Vladislav Jagellonský dzierzgoňský zámek cestou při návratu z bitvy u Grunvalgu do Malborku bez boje a vydrancoval jej.

Po Toruňském míru se Dzierzgoň vrátil zpět do vlastnictví Křižáků, ale v roce 1414 polská vojska znovu vstoupila do města a opět bez boje zámek vyrabovala a zapálila. V roce 1437 byl konvent přenesen z poničeného sídla do Przezmarku. Neudržovaný zámek začal chátrat. V době třináctileté války svazy pruských vojsk opět zámek zapálily. Po druhém toruňském míru se Dzierzgoň ocitl na území Polska a v pozůstalých zámeckých budovách byl zřízen starostenský úřad. Ten zde setrval dosti dlouho i přes velmi ąpatný stav budov. Jeątě v roce 1611 se zde konaly soudní procesy. Je možné, že se v těchto dobách na zámku prováděly i nějaké stavební a udržovací práce, ale jen v malém rozsahu, aby nedoąlo k úplnému zhroucení staveb. V roce 1624 označil kontrolor (lustrator) stav budov jako velmi ąpatný. I přes to byly nadále využívány. Zpráva z nové kontroly v roce 1664 hovoří o tom, že "knihy" byly již uloženy u měąťanů.

V roce 1689 byla část objektu renovována a na zámek se vrátil soud. Dokumenty byly nově ukládány do kaple. Ostatní objekty, které nebyly při této akci opraveny, byly koncem 17. stol. rozebrány a materiál byl použit ke stavbě 

Pawilon na Górze Zamkowej na widokówce z okresu międzywojennego

kláątera Reformátů.

V době prvního dělení Polska v roce 1772 byla na zámku použitelná již jen jediná komnata a v předzámčí jeątě stála věž u brány. Pruské panstvo se tenkrát rozhodlo zámek definitivně opustit a ten byl v průběhu 19. stol. zcela rozebrán. Návrąí zarostla stromy a keři a k vidění jsou zde jen zbytky příkopů a kamenné suti.