irovskż a bobolickż hrad tvoųķ na dvoukilometrovém skalnķm hųbetu krįsnż krajinnż komplex. Kazimķr Velikż, aby posķlil vżchodnķ hranici Malopolska, současnģ s bobolickżm hradem nechal v 1. polovinģ 14. stoletķ vybudovat jednopatrovż zdģnż objekt. Nebyl to je¹tģ hrad, ale strį¾nice svįzanį s bobolickżm hradem. Teprve koncem 14. stoletķ Kristżn z rodu Lis z Kozieg³ów po zķskįnķ mirovského majetku započal pųestavbu strį¾nice na hrad. Pravdģpodobnģ krįl Vladislav Jagellonskż, kdy¾ pųekįzal hrad Kristżnovi, doporučil mu jej pųestavģt.

V roce 1489 pųe¹el Mirów do rukou pųķslu¹nķkł rodu Myszkowskżch, kteųķ na nģm zalo¾ily rodinné sķdlo, samozųejmģ ¾e muselo bżt roz¹ķųeno a zmodernizovįno. Jįdro hradu bylo zvednuto o dvģ patra, pųķstavģné byly také obytné vģ¾e do pģti pater. V té dobģ byl 

Zamek Mirów na litografii Kazimierza Stronczyńskiego, 'Kazimierza Stronczyńskiego opisy i widoki zabytków w Królestwie Polskim (1844-1855)'

vybudovįn dolnķ hrad, k nģmu¾ se pųijķ¾dģlo pųes brįmovou vģ¾. Nachįzely se v nģm obytné a hospodįųské budovy. Od roku 1600 se Myszkow¹tķ začali titulovat makrabaty z Mirova de Gonzara. Tento titul zķskal Zikmund Myszkowskż od svého italského pųķtele, knķ¾ete Mantey de Gonzara. Cize znģjķcķ jméno mģlo dodįvat na vį¾nosti, u¾ tak mocnému rodu. Mirów, ačkoliv byl impozantnķ, pųestįval jim dostačovat, proto jej prodali společnģ s majetky Koryciņskému, kterż hrad po nģkolika letech pųedal Mźciņskżm. V dobģ polsko-¹védskżch vįlek bylo toto krįsné ?Orlķ Hnķzdo? zničeno a po snįhįch na jeho obnovu, bylo v roce 1787 zcela opu¹tģno. Z dolnķho hradu toho moc nezłstalo, jedinģ zįklady nģkterżch objektł. Docela dobųe je v¹ak zachovįn hornķ hrad, stojķ vģt¹ina stģn, av¹ak stropy se zųķtily. V oknech se zachovalo renesančnķ orįmovįnķ a zachrįnily se dva portįly.