ámek v Ojcově dal postavit Kazimír Veliký a dle pověsti zvolil latinský název ?castrum Oczec?, aby tak uctil svého otce Vladislava Lokietka, který se kdysi poblíž tohoto místa ukryl před nepřátelskými vojsky. Přesné datum začátku stavby není možné zjistit. Dá se však říci, že se stavbou se začalo mezi léty 1354, kdy král získal od krakovského arcibiskupa toto území, a 1370, kdy je zde již doloženo sídlo purkrabího Zakliky. Zpočátku měl zámek osmibokou věž, stojící na skále nad ostatní zástavbou a sloužící jako poslední obranný bod, věnec hradebních zdí, obíhajících nepravidelně návrší po jeho obvodu a čtyřbokou věž se vstupní branou, postavenou těsně u skály u paty donžonu. Obytná budova stála podél východní části hradeb. Nejvyšší bod návrší byl oříznut od zbytku 

Drzeworyt, Tygodnik Illustrowany 1888 ze zbiorów Biblioteki Instytutu Badań Literackich PAN

návší hlubokým příkopem, přes který vedl padací most. Kazimír Veliký ustavil v Ojcově starostenský úřad a prvním známým starostou zde byl na konci 14. stol. Jan z Korzkve. V roce 1400 byl zámek zastaven Vladislavem Jagiellonským. Dalšími starosty byli jmenováni představitelé mnohých zámožných rodů, mezi jinými Šafrancové, Bonerové, Myszkovští i Korycinští. Z časů jejich panování nejsou žádné zprávy o stavebních činnostech na zámku. Přesto musely být prováděny, neboť k roku 1620 je zmíněn špatný stav zámku. Do této doby nebyl asi používán jako stálé sídlo svých majitelů. Ve zmíněném dokumentu z r. 1620 je zmínka o stavební obnově a rozšíření zámku za Mikuláše Koryciňského. Práce trvaly dlouho, po Mikulášově smrti v nich pokračovali jeho synové Ferdinand a Štěpán. Výsledkem těchto prací byla proměna zámku v okázalou rezidenci s novým obytným palácem, umístěným na skalním výběžku na jižní straně poblíž vstupní brány. Palác byl podsklepený a měl dvě nadzemní patra. Byla v něm mimo jiné i zámecká kaple. Uprostřed nádvoří byla studna, vysekaná hluboko ve skále. Za švédských válek obsadili nepřátelé zámek zřejmě bez boje a zřídili v něm sklad 

Drzeworyt według rysunku W.Gościmskiego, Tygodnik Powszechny 1883 ze zbiorów Biblioteki Instytutu Badań Literackich PAN

potravin a zbraní. Když pak Švédové odtáhli, Stanislav Koryciňský dal zámek opravit. V roce 1676 se starosty stali Warszyccové, později Meciňští a Morscí. V roce 1721 byl starostou Bohuslav Lubieňský, později Zaluskové. V roce 1787 byl na zámku přijat Stanislav Poniatowský. Starostou ? již posledním - byl tehdy Teofil Zaluský. Po rozdělení Polska na konci 18. stol. začal být zámek zanedbáván a proměnil se v ruinu. Poslední obyvatelé jej opustili v roce 1826. Zámek získal v dražbě Konstantin Wolický. Ten dal rozebrat část hradeb a budov na stavební materiál. Další majitel Vojtěch Prendovský měl úpřimnou snahu zámek obnovit. Zadal vypracovat plán obnovy známému architektovi Františku Mariovi Lanciemu, ale s pracemi na obnově nikdy nezačal. Naopak dovršil dílo zkázy, když nařídil postavit z gotických stavebních prvků pivovar a krčmu. Pozůstalá osmiboká věž byla v roce 1913 snížena, neboť zde byla obava, že již nevydrží hmotnost zdiva a zřítí se. Dnes ještě stojí bránová věž, snížená osmiboká věž, přízemní části zdí jižní budovy a části hradebních zdí. Na nádvoří se také dochovala studna. Z mostu, vedoucího do bránové věže se dochovaly jen kamenné pilíře. V osmiboké věži lze spatřit ještě zbytky schodiště a krbu ze 14. století.

Ukáz na mapě