Hrad ve městě Ojców

ámek v Ojcově dal postavit Kazimír Veliký a dle pověsti zvolil latinský název ?castrum Oczec?, aby tak uctil svého otce Vladislava Lokietka, který se kdysi poblíž tohoto místa ukryl před nepřátelskými vojsky. Přesné datum začátku stavby není možné zjistit. Dá se vąak říci, že se stavbou se začalo mezi léty 1354, kdy král získal od krakovského arcibiskupa toto území, a 1370, kdy je zde již doloženo sídlo purkrabího Zakliky. Zpočátku měl zámek osmibokou věž, stojící na skále nad ostatní zástavbou a sloužící jako poslední obranný bod, věnec hradebních zdí, obíhajících nepravidelně návrąí po jeho obvodu a čtyřbokou věž se vstupní branou, postavenou těsně u skály u paty donžonu. Obytná budova stála podél východní části hradeb. Nejvyąąí bod návrąí byl oříznut od zbytku návąí hlubokým příkopem, přes který vedl padací most. Kazimír Veliký ustavil v Ojcově starostenský úřad a prvním známým starostou zde byl na konci 14. stol. Jan z Korzkve. V roce 1400 byl zámek zastaven Vladislavem Jagiellonským. Daląími starosty byli jmenováni představitelé 

Próba rekonstrukcji zamku ojcowskiego według Roberta Kubiszyna, zaczerpnięte z: R.Krajewski, R.Kubiszyn 'Orle gniazda i warownie jurajskie', Warszawa 1997

mnohých zámožných rodů, mezi jinými ąafrancové, Bonerové, Myszkovątí i Korycinątí. Z časů jejich panování nejsou žádné zprávy o stavebních činnostech na zámku. Přesto musely být prováděny, neboť k roku 1620 je zmíněn ąpatný stav zámku. Do této doby nebyl asi používán jako stálé sídlo svých majitelů. Ve zmíněném dokumentu z r. 1620 je zmínka o stavební obnově a roząíření zámku za Mikuláąe Koryciňského. Práce trvaly dlouho, po Mikuláąově smrti v nich pokračovali jeho synové Ferdinand a ątěpán. Výsledkem těchto prací byla proměna zámku v okázalou rezidenci s novým obytným palácem, umístěným na skalním výběžku na jižní straně poblíž vstupní brány. Palác byl podsklepený a měl dvě nadzemní patra. Byla v něm mimo jiné i zámecká kaple. Uprostřed nádvoří byla studna, vysekaná hluboko ve skále. Za ąvédských válek obsadili nepřátelé zámek zřejmě bez boje a zřídili v něm sklad potravin a zbraní. Když pak ąvédové odtáhli, Stanislav Koryciňský dal zámek opravit. V roce 1676 se starosty stali Warszyccové, později Meciňątí a Morscí. V roce 1721 byl starostou Bohuslav Lubieňský, později Zaluskové. V roce 1787 byl na zámku přijat Stanislav Poniatowský. Starostou ? již posledním - byl tehdy Teofil Zaluský. Po rozdělení Polska na konci 18. stol. začal být zámek zanedbáván a proměnil se v ruinu. Poslední obyvatelé jej opustili v 

Ruiny zamku na widokówce z okresu międzywojennego

roce 1826. Zámek získal v dražbě Konstantin Wolický. Ten dal rozebrat část hradeb a budov na stavební materiál. Daląí majitel Vojtěch Prendovský měl úpřimnou snahu zámek obnovit. Zadal vypracovat plán obnovy známému architektovi Frantiąku Mariovi Lanciemu, ale s pracemi na obnově nikdy nezačal. Naopak dovrąil dílo zkázy, když nařídil postavit z gotických stavebních prvků pivovar a krčmu. Pozůstalá osmiboká věž byla v roce 1913 snížena, neboť zde byla obava, že již nevydrží hmotnost zdiva a zřítí se. Dnes jeątě stojí bránová věž, snížená osmiboká věž, přízemní části zdí jižní budovy a části hradebních zdí. Na nádvoří se také dochovala studna. Z mostu, vedoucího do bránové věže se dochovaly jen kamenné pilíře. V osmiboké věži lze spatřit jeątě zbytky schodiątě a krbu ze 14. století.