rvní hlohovský zámek, pravděpodobně dřevěný, se nacházel na Tumském ostrově, na místě pozdější kolegiáty ze XIII. století. Tento zámek byl sídlem kastelána. Když bylo roku 1249 založeno knížectví hlohovské, zámek potřebám knížete a jeho dvora již nevyhovoval. Před rokem 1270 dal první hlohovský kníže Konrád I. postavit nový zámek na levém břehu řeky Odry v obvodu městských hradeb u Oderské brány. Zámek stál v nároží městských hradeb, od města jej odděloval příkop, překlenutý mostem. Stál pravděpodobně na obdélníkovém půdorysu a měl tři křídla. Od jihu uzavírala nádvoří zeď. U ní stála v jihozápadním rohu samostatná válcovitá věž z cihlového zdiva. Podzámčí bylo na straně k městu a na jih od zámku byly zahrady a stáje. Ve XIV. století byl zámek zřejmě rozšířen. V průběhu XIV. a XV. století zde sídlil zástupce 

Fryderyk Bernard Wernher, I połowa XVIII wieku

? náměstek českého a uherského krále a proto si hlohovská knížata vystavěla nové zámecké sídlo v jihovýchodní části města. Roku 1480 byl zámek poškozen požárem. Při opravách byl zvětšen a rozšířen. Na přelomu XV. a XVI. století byl královským náměstkem, dříve než se stal polským králem, Zikmund Jagellonský. V průběhu XVI. století byl zámek přestavěn ve slohu renesančním. Po škodách, k nimž došlo za třicetileté války v letech 1652 ? 1669 byl s využitím gotických a renesančních zbytků zdí vystavěn nynější barokní palác. Po dělení Polska připadl Hlohov Prusku. Ve druhé pol. XVIII. a druhé pol. XIX. století byl přestavován. Za druhé světové války byl zničen, ale v letech 1971 až 1980 zrekonstruován.

Ukáz na mapě