Hrad ve městě Pieskowa Skała

rvní zmínka o hradu Peskenstein pochází z roku 1315, z dokumentu krakovského kníľete Vladislava Lokýtka. Pravděpodobně odkazuje na obrannou základnu na sousední hoře Konica. Długosz zaznamenal o hradě v Pieskové Skale jako o fundaci Kazimíra Velikého, která v roce 1377 byla předána přes Ludvíka Uherského Piotrowi Szafrańcovi erbu Starykoń. V této době hrad pravděpodobně zaujímal nejvy±±í část hory nazvanou Dorotčina skála a jeho části tvořila čtyřboká věľ, a ve vy±±ích partiích osmiboká, ta v±ak moľná byla postavena později. Věľ tam stála do poloviny 19. století. Na skále byla pravděpodobně je±tě nějaká obytná budova, a niľ±í část hory byla obehnána hradbou, kde se nacházela hospodářská stavení, moľná zděná.

Ludvíkovo nadání nebylo poslední, v 

Litografia Deroy według rysunku Kuleszy z połowy XIX wieku

roce 1386 Vladislav Jagiello Pieskovou Skálu dal do zástavy krakovskému podstolníkovi Petrovi Szafrańcovi, a z důvodu nedostatku peněz uľ zůstal hrad v majetku Szafrańců. Petr Szafrańec zemřel roku 1398, a hrad převzal jeho syn, podkomoří , purkmistr a vojevoda krakovský, taktéľ Petr, kterému drľení zámku potvrdil Jagiello privilegiem roku 1422. Dal±í dva Szafrańcové, také krakov±tí podkomoří a rovněľ Petři, neměli jiľ takový vliv na krakovském dvoře, a v roce 1450 čtvrtý z řady Petr Szafraniec byl lapkou, a proto narazil na odpor ±lechty a sousedů, coľ vedlo Kazimíra Jagellonského ke svolání rady, která měla proti němu zakročit. Zbojnický charakter měl je±tě jeden ze synů Petra Kry±tof, ktarý byl s»at v roce 1484 na Wawelu.

Hrad poté pře±el do rukou jeho bratra Stanislava, a poté na Hieronima Szafrańce, Stanislavova syna. Ten získal dobré postavení na dvoře Krále Zikmunda Starého, oľenil se s jeho dcerou, a díky tomu se rozrostl majetek rodu. Hieronim začal s přestavbou svého sídla. Obvodové zdi tehdy obohatil o okrouhlou ba±tu s bránou, a na konci na východ vysunuté stavby byla postavená druhá ba±ta. Určitě také do±lo ke změnám ve vnitřním 

Rekonstrukcja zamku z XV wieku według Alfreda Majewskiego [pramen]

zařízení, poněvadľ Hieronim pobýval na královském dvoře a nemohly mu uniknout nejnověj±í trendy.

V roce 1557 Hieronim zemřel, a zámek převzal Stanislav Szafraniec, který pokračoval v přestavbě rezidence, ukončil ji v roce 1578. Do jihozápadního křídla byl dostavěn dvoupatrový pavilon, který sahal aľ po ba±ty bran. Následně byla brána s ba±tou sníľena a zbylé její dvě patra byla sloučená v nové východní křídlo. Ve třetí etapě přestavby byla nad celým jiľním a východním křídlem jedno patro, které je tím vyrovnalo a nádvoří bylo obehnáno klenbou. Tím celý komplex dostal podobu snoubící prvky stavby 14. století s novými.

Posledním dědicem zámku z rodu Szafrańců byl syn Stanislava Jędrzej, který umírajíc bez potomků v roce 1608 odkázal Pieskovou Skálu s dal±ími majetky Maciejowi Łubnickému. Dal±ími vlastníky jsou Barbara So¶nicka, Samuel ¦ladkowski, Jan Zebrzydowski erbu Radan, a poté jeho syn Michał. Poté co se stal v roce 1640 majitelem Pieskové Skály Michał Zembrzedowski, nechal zmodernizovat a přestavět zámek. Z nejlépe dostupné východní strany dal postavit novověké bastionové fortifikace. 

Foto: ZeroJeden, IX 2005

Vjezd na nádvoří předzámčí ze severní strany se teď nacházel na východní straně mezi bastiony. Vedle fortifikačních prací měly své místo i práce na samotné výstavbě zámku, kde byla postavena v tomto čase kaple sv. Michala.

Během ±védské okupace v roce 1655 zámek utrpěl mnoho ±kod. Po jejich odchodu zůstal zámek v rukou Michała Zembrzedowskiego aľ do jeho smrti v roce 1667, později přechází do majetku Jana Wielkopolskiego. Poté co se stal zámek jeho majetkem, přenesl zde děla ze zámku v Żywcu. Po jeho smrti zámek pře±el na jeho syna Franciszka. V dal±í válce se ±védy se opět zámek dostal do jejich rukou. V roce 1718 pohltil zámek poľár, který zničil v±echnu zástavbu, vyhnul se pouze nejstar±í části. Zámek byl celkově přebudován pravděpodobně před rokem 1760, kdy Franti±kův syn Hieronim si vybral zámek v Pieskové Skále za svou stálou rezidenci. Během této přestavby bylo vystaveno mnoho renesančních elementů. Klenba byla přebudována v skleněná okna, vyhlídková loggie byla zazděná, změněn byl také tvar oken a portálů v pokojích.

V roce 1842 zámek koupil od Wielopolských 

Widok zamku na zdjęciu lotniczym, fot. ZeroJeden, VI 2019

Jan Mieroszewski, a v roce 1846 ho nzdědil po otci Sobiesław August Mieroszewski. Nedlouho potom v roce 1850 zničil kompletně zámek poľár, a o tři roky později se zřítila Dorotčina skála a zavalila věľ, která na ni stála jako nejstar±í část obranného hradiska z 14. století. Přestavba zahájená Mieroszewským zůstala nedokončena, kdy v roce 1863 zasáhla zámek střela ruské armády a ten znovu vyhořel. Po těchto skutečnostech přestavba pokračovala a byla ukončena roku 1877. V tomto roce zámek pře±el do vlastnictví Sobiesława Krysztofa Mieroszewského, a v roce 1896 ho koupil Michał Wilczyński. Zámek nebyl tehdy vyuľíván, poněvadľ předchozí majitel odvezl v±echno jeho vybavení. Nedostatečná konzervace vedla k postupnému ničení. Pod vedením Adolfa Dygasińskiego vzniklo roku 1902 sdruľení milovníků zámku ?Zamek w Pieskowej Skale?, jejíľ členové získali prostředky na jeho výkup. Zámek byl přeměněn na penzionát a plnil tuto funkci do vypuknutí Druhé světové války v roce 1939. Po válce zámek převzal stát, a od roku 1950 patřilo pod správu Ministerstva kultury a umění. Od roku 

Foto: ZeroJeden, IX 2005

1948 do roku 1968 zde probíhaly pod vedením Alfreda Majewskiego restaurační práce, které potvrdily renesanční tvář zámku.