![]() ![]() Update |
|
|
Název podobné Warszawa - Królewski: Warszawa - Ujazdowski (44%) ![]() ![]() ![]() ![]() Současně s hradem vzniklo při utváření obchodní stezky od Baltu k Černému moři řemeslnické centrum. Nástupce Boleslava, Trojden zpevnil hradby města i hradu. Za jeho
Následující mazovský kníže Kazimír postavil u hradu silnou věž, nazývanou tehdy Velkou, dnes Hradní. Další výstavbu na začátku 15. století provedl mazovský kníže Janusz I. Starší, vládnoucí od roku 1374. Vystavěl okázalý zděný knížecí dvůr, přiléhající k Velké věži, nazývaný Velkým domem nebo dvorem. Další části dřevených hrabeb byly přestavěny na zděné.Také
Hrad byl přistavován během celého 15. století. Brána Žuraw byla spojena s městskými hradbami, vznikla provizovní budova městského soudu, jejíž sklepy se nacházely vedle dnešní Zikmundovy věže. Na hradě se nacházelo také několik hospodářských budov a jednopatrový Malý dům (dvůr), do něhož byla přestěhována část knížecích místností.
Následujících šest mazovských knížat Princezna Anna postavila Januszovi a Stanislavovi společný náhrobek, který se v podzemí katedrály zachoval dodnes.
Během dalších let byly provedeny další stavební práce, které je možné rozdělit na dvě etapy. První spadá do let 1526 - 1531 a druhá do roku 1549. Práce spočívaly na opravě Velkého domu a Malého domu, dostavění malé věžičky k Velké věži
Když bylo za jeho panování plánováno uzavření polsko - litevské unie, byla jako místo sejmu polského státu schválena právě Varšava. V roce 1569 byla započata výstavba rezidence, první sejm se uskutečnil v Lublině. Stavbu řídil kanovník varšavského chrámu Kasper Sadłoch, naproti tomu dozorem nad celým projektem byl pověřen Jacopo Pari V jedné místnosti nového křídla ukázal mistr Twardovský králi ducha mrtvé Barbory Zápolské. Jako "duch", podle svědectví tehdejších lidí, pomohla v magii mistra Twardovského varšavská měšťanka Barbara Gižanka, se kterou později Zikmund August k pobouření šlechty a magnátů, měl milostný
Varšava plnila funkci administrativního centra již od dob Zikmunda Augusta. Konala se tady zasedání sejmu a senátu a sídlili zde nejvyšší královští úředníci. Dostavbu hradu zakončila v 2.polovině 16. století manželka Stefana Bátoryho, druhé voleného krále Polska, Anna Jagellonská.
Následujícím králem byl zvolen Zikmund III. Vasa, který se rozhodl učinit veVaršavě svoji stálou rezidenci, což vyžadovalo další přístavbu, aby bylo možné ubytovat sejm, královský dvůr a nejvyšší úřady. Výstavba, započatá v roce 1591, trvala skoro 30 let, do roku 1619. Zámek tehdy získal svou dnešní podobu. Bylo vystavěno pětiboké nádvoří , uzavřené severním, západním a jižním křídlem. Nad bránou v západním křídle byla vznesena Hodinová věž (Zikmundova), toto křídlo se stalo čelním křídlem nového objektu. Rohy křídla byly zdůrazněny dvěma malými věžičkami. Práce vykonali Giovanni Trevano, Giacomo Rodondo,
V díle, které Zikmund započal, pokračoval jeho nástupce Vladislav IV. Vladislavova věž, která přiléhá k Velkému a Malému domu, v níž se nacházejí schody vedoucí ke královským apartmánům, pochází také Zámek v té době už neměl žádný vojenský význam. Naopak jeho lesk jako královské rezidence se zvětšoval s každým dalším panovníkem. Byl shromážděn neobvyklý počet uměleckých děl, jak zahraničních, tak také domácích, obrazy byly objednávány u největších malířů tvořících ve Varšavě a v Gdaňsku. V zámeckém divadle představovaly hry Williama Shakespeara, Christophera Marlowa a Thomase Dekkera anglické herecké skupiny. V divadle se hrály také opery a balet, existovala dvorní kapela.
Dobu rozkvětu ukončila polsko - švédská válka. Zámek byl sice obehnán baštami, ale švédská vojska jej dobyla bez jediného výstřelu. Zámek byl kompletně vyloupen, následně sloužil jako nemocnice a stáje. Po získání zámku zpět, byl rychle připraven na zasedání sejmu, ale král Jan Kazimír se zatím ubytoval v paláci na Krakovském předměstí. V divadelním sále bylo vystaveno první představení po švédském nájezdě. Následník Jana Kazimíra obnovil královské apartmány, které dostaly novou výzdobu. Další stavební práce na zničeném zámku provedl ve větším rozsahu Jan III. Sobieski, který již sídlil na zámku. Během obnovy zničeného zámku ze severní války August II. přistavěl rozsáhlý palác nazývaný později Saský.
Až do časů Stanislava Augusta byl zámek svědkem vzdávání holdu velmistrů řádu panovníkům polského státu. Poslední lenní hold vzdal králi kurlandský kníže Petr Biron dne 31.12. 1764. Přestože již tehdy zámek částečně získal zpět na své vážnosti,
Došlo k rekonstrukci severních a jižních stěn ze strany nádvoří, během opravy jižního křídla po požáru Na zámku se ukončily poslední kapitoly historie Rzeczypospolité obou národů. V poslanecké sněmovně byla roku 1773 přijata smlouva o dělení Polska. Tady se také naposledy před ztrátou samostatnosti republika vzchopila a v roce 1791 schválila ústavu 3. května.
Polední polský král Stanislav August Poniatowský opustil 7.1.1795 svou královskou rezidenci a vyvezl většinu sbírek ze zámku do Grodna. Varšava byla podle petrohradské smlouvy dána do rukou Prusů a zámek se na dobu 10 let stal provinciální rezidencí pruského krále.
Roku 1806 zde pobývala napoleonská armáda a sám císař se 20. prosince objevil na zámku,
Po roce 1918 ministerská rada rozhodla ze zámku učinit reprezentační budovu státu. V letech 1921- 1924 sovětské Rusko navrátilo umělecká díla zabraná za carského režimu, což umožnilo mimo jiné úplné otevření rytířského, audienčního a Canalettova sálu. Na podobné gesto se nezmohl žádný jiný stát, jehož armády odvezly ze zámku cenné historické předměty. Restaurační práce byly prováděny pod vedením Kazimíra Skrórewicze a od roku 1928 pod vedením Adolfa Szyszko-Bohusze. V roce 1926 se zámek stal rezidencí prezidenta Ignácyho Moścického.
Nacisty zbombardovaný zámek 17.9.1939 byl ještě po 10 dní ničen požárem. Po jeho uhašení se snažila městská správa objekt zachránit, avšak nacisté v tom zabránili a rozhodli se zámek jako symbol státu a polského národu zničit. Poškodili interiéry a vybavení, na výbušniny bylo vyvrtáno 10 000 otvorů. V té době se skupině zaměstnanců Zámek
Kromě apelů a schválení sejmu se dlouho nedařilo začít s obnovou zámku, i když si všichni byli vědomi významu těchto plánů. Do roku 1971 se podařilo obnovit jedině "Pałac pod Blachą" a budovu knihovny. V troskách se postupně nacházely části kamenným ozdob a vybavení. Stanislav Lorentz, který s velkým úsilím se snažil zachraňovat vybavení zámku před jeho vyhozením do povětří, nepřestával apelovat na nutnost jeho obnovy. 20.1.1971 byl založen Občanský výbor obnovy královského zámku ve Varšavě. Od toho okamžiku se práce pohly kupředu. Na základě bohaté dokumentace a ikonografie bylo možné vytvořit věrné plány obnovavaných objektů. Před začátkem stavebních prací byl ještě proveden archeologický průzkum, který do značné míry prohloubil
|